.jpg)
Dnes sedím u kávy ve Skøgu a opět se zlomeným srdcem. Určitě si tu nechci vylévat zlost na muži, se kterým to nevyšlo. Spíš mě trápí to vše okolo.
Tlak společnosti na to, co kdo musí a nemůže. To, že mi je 31 let a ještě se mi nepodařilo najit lásku. To, že vím přesně co chci a ve většině případů to nevychází, protože oni nechtějí to stejné. Neřekla bych, že jsem náročná. Chci jen muže, kterého budu milovat a on mě. Budeme chtít spolu založit rodinu, takže svatbu a aspoň jedno dítě. Ale tyto hodnoty se dost těžko hledají.
Nikdy bych neřekla, že to bude tak těžké. Chápu, že každý chceme něco jiného. Sou tu lidé co touží po rodině a zároveň sou tu tací, co rodinu nechtějí, to je v pořádku.
Můj pohled na svět je prostě asi trochu jiný, možná se pletu a takových duší je tu opravdu hodně. Ale vzdát se touhy mít rodinu jen proto, že sem poznala někoho s kým všechny věci okolo fungují, ale ty důležité chybí? To není cesta. To je za mě začátek konce. Na to se mám asi až moc ráda, abych dokázala ustoupit v něčem pro mě tak důležitým. Už jsem jednou měla v plánu ustoupit a stejně vztah nevyšel a to ze strany muže s trapnou výmluvou... "moc plánuješ".
Pak slýchat ty řeči, jakože jak žena jako ty může být sama? No, ráda vám na to odpovím, až to zjistím. Fakt netuším proč to tak je. I když možná jo. Protože vím co chci a nesmířím se se vztahem s mužem, který si nedokáže udělat na mě čas, neposlouchá, neupustím od důležitých věcí, které v životě chci, jako sou děti, svatba a to, že bych ráda žila poblíž své rodiny. Rodina je pro mě na prvním místě a najít si jen tak někoho, jen abych měla to dítě? To určitě v plánu nemám.
Občas mají lidé kolem vás tendence říkat, co máte dělat a jak se máte chovat, ale důležité je být sám sebou. Nenutit se do něčeho, co nechcete a s čím nesouzníte.
Zároveň je ale občas potřeba čelit těmto těžkým chvílím, kdy ztratíte úžasného člověka jako životního partnera, protože víte, že to co ho a vás bude dělat v budoucnu šťastnými se extrémě liší. Je to opravdu hodně těžké a věřte, vím o čem mluvím. Jestli ste nečetli muj článek Příběh lásky lll. tak mrkněte na něj. I to bylo těžké životní rozhodnutí, ale ničeho teď nelituju.
Sem tam, kde sem chtěla být. Mám fantastickou práci a žiju v tom nejlepším městě na světě, mám úžasnou rodinu a k tomu všemu mi chybí ta poslední skládačka. Moje vlastní rodina, i když to občas bere dech, energii a sílu... stojí to za to, protože žijeme jen jednou a člověk chce být a prožít šťastný život.
S láskou Klárka ♥